Přesídlení německého obyvatelstva z Brna a tisíce mrtvých?

Tak o tom mluvil a psal nejen Wenzel Jaksch, ale i jeho čeští následovníci

Koncem května nám stoupenci »havlovské kavárny« s velkým humbukem, za přítomnosti televizních kamer a šéfa landsmanšaftu Berndta Posselta, připravili velkou show. Šli po trase, kde údajně měly být povražděny na tisíce brněnských Němců násilně vyhnaných koncem května 1945 z brněnské metropole. A poklonili se, prý i pomodlili, místům, kde se bezostyšně vraždilo, tedy »rozběsněná lůza, kriminální živly a nejrůznější individua, která potřebovala na poslední chvíli poopravit svůj kádrový profil« - viz Petr Šuléř: Záhady kolem odsunu brněnských Němců v roce 1945. Vraždilo se, vraždilo, vraždilo...

Že by to bylo jinak? Vždyť přece už v roce 1947 bývalý sociálnědemokratický československý poslanec Wenzel Jaksch, odpůrce dr. Beneše za londýnské emigrace, poslal petici Organizaci spojených národů, v níž žádal zřízení mezinárodního vyšetřování masakrů na trase Brno–Pohořelice–Mikulov, kde bylo, podle jeho morbidního vyprávění, hrůzným způsobem zabito na deset tisíc brněnských Němců a další čtyři tisíce na poloviční cestě směrem k hranicím, ve městečku Pohořelice.

Šetření, jež na základě toho bylo provedeno, bylo důkladné. Podání Jaksche nepotvrdilo. Uvedlo sice nepřesný údaj o počtu nenásilně zahynulých - 558, ale vyvrátilo tvrzení o tisících mrtvých a zároveň o násilí, jež se na Němcích měli dopouštět Češi.

Po listopadovém převratu a omluvě Václava Havla za odsun »sudetských Němců« se tématu znovu chopil publicista Ota Filip (Reportér č. 20, 1990), projel si trasu, po níž se přesunovali brněnští Němci a napsal reportáž plnou hrůz a vraždění, zmapoval i »místa hromadných hrobů« a uvedl, že jen v Pohořelicích zemřelo na osm set Němců. O několik let později český vojenský historik, bývalý předlistopadový vůdčí představitel Vojenského historického ústavu, rychle se překabátivší Karel Richter ve své knize Sudety (1994) uvedl dokonce několik »svědectví« účastníků pochodu, kteří hovořili »o vysílených starcích usmýkaných k smrti, o těch, na které čekala střela do týla ve škarpě, o stodole, kde byli stříleni lidé, kteří nemohli jít dál...« Richter uvedl i číslo. Mrtvých mělo být na 1700.

Je zajímavé, že někteří Brňáci, sudetomilové, věří, i když lze o této víře pochybovat, těmto bájím svých „sudetoněmeckých krajanů“, dále je šíří a účastní se „brněnských pochodů smrti“. Starší Brňané, pamětníci těchto událostí, však ví své. O tomto tématu napsal prof. PhDr. Vojtěch Žampach CSc., také jeden z pamětníků těchto pochodů, knihu o vysídlení německého obyvatelstva z Brna. Kdo má zájem o pravdivé vylíčení událostí v Brně z května 1945, může se s některými pasážemi této knihy seznámit v následujících dnech, kdy je budeme vyvěšovat, seznámit.

Na základě dostupných zpráv připravil J. Kolář